1. Hráčství nemusíte na první pohled poznat

To, že se hraní našeho blízkého začalo vymykat kontrole, nemusí být na první pohled vůbec viditelné, a tak nemusí být vůbec snadné si všimnout toho, že je něco jinak než obvykle. Nějaký čas může trvat povšimnout si varovných signálů. Když pak hráčství vyplave na povrch, je přirozené, že nás může napadat spousta myšlenek, které mohou vyvolávat pocity spoluviny a třeba i částečné zodpovědnosti za vzniklou situaci. Člověk pak může mít i pocit, že nedělá dost - často ale dělá to nejlepší co dovede v rámci toho co ví a toho co cítí, že je správné. 

2. S narušenou důvěrou jde pracovat 

Když náš blízký skrývá, zatajuje nebo dokonce lže o svém chování, vyvolává to podezření a neklid z toho, co se vlastně odehrává. V krajním případě se může dokonce projevit manipulace s cílem ovlivnit situaci ve vlastní prospěch. Pokud je člověk vystaven tomuto chování ze strany blízkého, může cítit strach a bezmoc. Klíčem k řešení může být otevřený přístup. Narušená důvěra může být obnovena, ale vyžaduje to čas, práci a ochotu obou partnerů pracovat na obnovení základů vztahu. Klíčem k obnově vzájemné důvěry je stanovení hranic, komunikace, vzájemný respekt a ochota řešit problémy upřímně.

3. Udržení klidu za každou cenu nemusí být tím pravým cílem 

V situaci, kdy se náš blízký potýká se závislostí na hazardním hraní je přirozené zažívat pocity nejistoty. V této situaci je důležité nebát se s blízkým mluvit. Je v pořádku uvědomit si, že se ve vztahu cítíme nejistě a vnášet toto téma do rozhovorů. Je ale možné, že člověk raději mlčí a tento nesoulad vědomě ignoruje, aby zachoval v domácnosti klid. Čelit konfliktu může být občas náročné. Někdy je to ale jediný způsob, jak nepříjemnou situaci začít řešit. Postavit se za sebe a nenechat se odradit obavou z nepříjemné situace může být pro jednotlivce nebo i pro vzájemný vztah mezi lidmi posilující. Nemá smysl zavírat oči před skutečností, která není taková, jakou by si člověk přál.

4. V Být dobrým partnerem neznamená, že musím vyřešit vše za něj

I při té nejlepší vůli není možné vyřešit za blízkého jeho závislost na hazardním hraní. Při zjištění, že je náš blízký závislý na hazardu, se stává, že člověk může mít tendenci přebírat aktivní roli, protože hráč se může stavět ke své situaci pasivně. Ke zvládnutí pomoci blízkému je důležité mít informace. Jejich nedostatek může člověka vést k přesvědčení, že pokud hráči nepomohu já, nikdo jiný mu nepomůže. Je důležité si uvědomit, že člověk sám o sobě nemůže nést zátěž zotavení svého blízkého pouze na svých bedrech.

5. Síla je v tom umět říct “a dost” 

Soužití s hráčem hazardních her, který neřeší svou závislost může být opravdovou výzvou. Je naprosto přirozené, že člověku může dojít trpělivost a řekne si, že už toho bylo prostě dost. V takovou chvíli je v pořádku chtít se zaměřit na své vlastní prožívání, vzdálit se, nebo dokonce s hráčem přerušit vztah. Takový krok není nutně projevem sobectví. Ba právě naopak, je na místě chtít po daném člověku, aby přijal odpovědnost za svoje jednání. Pomoc blízkému by také nikdy neměla zasahovat do našeho vlastního duševního a fyzického zdraví. I tato podpora by měla vždy mít své hranice.

6. Ne všechno lze vyřešit pouze vlastní silou

Když se člověk rozhodne zapojit do pomoci blízkému, jedním z důležitých kroků pro začátek je stanovit si, jak moc se vlastně do pomoci pouštět. Není potřeba zvládnout všechno sám a situaci vyřešit za hráče. Vlastně to ani není možné. Naopak se může stát, že čím více bude člověk předkládat řešení a tlačit hazardního hráče do rozhodnutí, tím více pak možná bude hráč tíhnout ke hře a nebude mít o předkládaná řešení zájem. Je v pořádku uznat, že na něco už prostě nestačím a nechat prostor k řešení situace právě jemu.

 7. Je důležité hledat harmonii mezi pomocí, podporou a kontrolou

Najít vhodný přístup, jak se postavit k řešení situace způsobené hraním našeho blízkého může být pěkný oříšek. Člověka možná napadne, že když blízký situaci doteď nedokázal uhlídat, my to zvládneme určitě lépe a vezmeme situaci do vlastních rukou. To ovšem, podobně jako přílišná důvěra a bezmezná podpora našeho blízkého, nemusí být tou nejlepší cestou. Klíčové je dát prostor pro řešení samotné závislosti. To neznamená, že je nejlepší cestou zvolit úplný distanc, ale spíše poskytnout pomoc, která umožní hráči převzít odpovědnost za svá rozhodnutí a činy. 

8. Svěřit se může přinést úlevu   

Raději mlčet nebo se někomu svěřit? To je dilema, které řeší nejeden člověk, jehož blízká osoba se v životě potkala s hazardním hráčstvím. Mnoho lidí má tendenci závislostní chování svého blízkého tajit. Hrozí se totiž toho, že by se mohli setkat s odsouzením. Člověk se pak může cítit rozpolcený – uvnitř sebe řeší závislost svého partnera a navenek se chová jako kdyby se nic nedělo. Přitom sdílení bývá v náročných životních situacích stěžejní. Žádný člověk neví všechno, a právě sdílení může být cesta k nalezení nových úhlů pohledu a možných řešení. 

9. Je v pořádku myslet prakticky a ošetřit se materiálně

V otázce hazardního hraní u blízkého je v pořádku přemýšlet i po materiální stránce, zvláště třeba v případě, kdy člověk nezodpovídá jen sám za sebe, ale i za děti. Může nás napadat, že nemáme jinou volbu, než třeba splácet dluhy našeho blízkého – například ze strachu z exekuce a ze ztráty střechy nad hlavou. V otázkách ochrany majetku může člověk občas tápat. Lépe se zorientovat může pomoci občansko-právní poradna, dluhový poradce nebo právník. Mnoho poradenských center je provozováno neziskovými organizacemi a poskytuje poradenství bezplatně.

10. Odborná pomoc je určená nejen pro hráče, ale i pro osoby blízké

Nejen hráč, ale i osoba blízká je v této situaci důležitá, a tak pomoc může být významná i pro osoby blízké. Zájem a péče ze strany odborníků je právě i pro osoby blízké, ať už to je poradenství anebo třeba terapie. Díky rozhovoru s odborníky, kteří se v téhle oblasti orientují, můžeme lépe pochopit, co se to vlastně děje a také třeba to, co je to závislost, jak funguje a jak se stane to, že zrovna můj blízký hraje. Nebojte se ptát.