Stejně jako fenomén látkových závislostí (cigarety, alkohol, drogy) je i hazardní hraní, které spadá do nelátkových závislostí, všudypřítomné a může se týkat kohokoliv z nás. A proto bychom hráčství a mluvení o něm neměli v žádném případě podceňovat. Ale jak na to? Mám pro Vás několik podnětů, ze kterých si můžete poskládat vlastní postup přímo šitý na vaši situaci.

Najděte si čas, kdy s dětmi budete mluvit a připravte se 

• ze všeho nejdříve se partnera, který hraje, zeptejte, jestli chce být u rozhovoru přítomen, pokud ne, respektujte to 
• pokud potřebujete, dejte si čas navíc na utřídění svých myšlenek, jak rozhovor povedete a co chcete dítěti vlastně sdělit
• na rozhovor si najděte dostatek času, nepouštějte se do něho ráno před odchodem dětí do školy nebo večer před spaním 
• ujistěte se, že vás během rozhovoru nebude nikdo rušit
• zvolte si nějaké příjemné a klidné místo, kde vám i dítěti bude dobře 
• když budete vy i dítě sedět, budete mít k sobě blíž a nebudete působit příliš dominantně 
• uvařte si např. šálek dobrého čaje nebo kakao :) 
• připravte si papírové kapesníčky, kdyby došlo na slzy
• je naprosto v pořádku i to, když budete plakat vy, není to v žádném případě projev slabosti 
• pokud chcete, nachystejte si tužku a papír, který můžete použít při vysvětlování daného tématu

Nachystejte si, co budete říkat 

• sami pro sebe si ujasněte, jaký postoj a názor k dané problematice zaujímáte 
• zmapujte si vaši rodinnou situaci, jak na tom váš partner(ka) s hraním je
• o hráčství a závislostech si opatřete podstatné a objektivní informace (např. na našem webu a sociálních sítích) 
• rozhovor přizpůsobte věku dítěte (jinak budete mluvit s 9 letým dítětem a jinak s 15 letým dospívajícím) 
• připravte se na to, že se dítě možná nebude chtít na toto téma bavit (neměli byste ho do rozhovoru nutit, dejte mu potřebný čas) 
• vyvarujte se toho, že budete mluvit jen vy - snažte se podněcovat společnou diskuzi 
• komunikace by pro dítě měla být srozumitelná, pochopitelná a co nejvíce přirozená 
• nepoužívejte odborné výrazy, kterým dítě nejspíš nebude rozumět 
• uvědomte si, že případné negativní emoce dítěte jsou zcela přirozené a na místě
• jděte dítěti příkladem, vysvětlete mu, že je v pořádku říct si o pomoc druhého, že neodmítáte pomoc zvenčí
• velice důležité je i sdělení, že ne každý kdo hraje hazardní hry, nemusí být nutně problémový či závislý

Při samotném rozhovoru 

• dítě možná neví, jak dát prožívanou rodinnou situaci do slov, ale vnímá, že se děje něco jinak – dejte mu možnost se na cokoliv zeptat (žádná otázka není špatná) 
• buďte k dítěti i sami sobě upřímní 
• dejte mu najevo, že jej máte rádi a že jste tady stále pro něho 
• mluvte jednoduše, používejte krátké věty 
• ptejte se na jeho názor a postoj - „Co si o tom myslíš?“, „Jak to vnímáš?“ „Co se ti honí hlavou?“ 
• pokuste se dítěti co nejvíce naslouchat, vnímat, co říká, dejte mu najevo, že je pro vás jeho názor důležitý
• pokud vás bude chtít jen poslouchat, respektujte to 
• když něco nebudete vědět, nebojte se to upřímně přiznat a danou informaci si společně dohledejte např. na internetu 
• vždy byste měli reagovat citlivě když dítě přejde do emocí 
• vyvarujte se toho, abyste mu lhali z důvodu, že jej chcete „ochránit“, může se totiž stát, že se pravdu dozví od někoho jiného a bohužel ne vždy toto sdělení může být předáno vhodnou a citlivou formou
• pokuste se nedávat falešné naděje 
• dítě zbytečně nestrašte, ale zároveň situaci nezlehčujte 
• po celou dobu rozhovoru se ujišťujte, že dítě předávaným informacím rozumí
• nikoho neobviňujte, mluvte spíše v 1. osobě, když řeknete: „Mám pocit, že vnímáš, že má teď tatínek na tebe méně času.“, zní to úplně jinak než: „Tatínek na tebe kašle.“ 
• pokud váš partner(ka) nastupuje do pobytové léčby, upřímně dítěti sdělte, že druhý rodič bude po určitou dobu pryč a proč je jeho léčba pro celou rodinu důležitá 
• pokud je dítě dostatečně zralé, upozorněte ho na možná rizika (že se situace může stát náročnější) 
• ujistěte jej, že to není jeho vina (malé děti ještě nemusí mít na situaci patřičný náhled a mohou si myslet, že jsou příčinou problémů svých rodičů) 
• vnímejte nejen to, co dítě říká ale i jeho neverbální projevy (jak se tváří, co dělá s tělem

Na konci rozhovoru 

• ujistěte se, že vše důležité bylo řečeno 
• zeptejte se, jestli všemu rozumělo a jestli se ještě nechce na něco zeptat 
• pokud je dítě stále v emocích, zůstaňte s ním, obejměte ho, buďte s ním tak dlouho, jak bude třeba
• ujistěte ho, že je naprosto přirozené, že má obavy nebo že něčemu nerozumí a že se o druhého rodiče bojí 
• nabídněte mu, že za vámi může kdykoliv přijít, když si o tom bude chtít znovu promluvit nebo se na něco doptat 
• poděkujte mu za jeho důvěru, a že vás vyslechlo, oceňte jej: „Vážím si toho, že si mě vyslechl(a).“ „Je skvělé, že jsme si o tom mohli takhle promluvit.“ „Děkuji ti.“ 
• ujistěte ho, že je v pořádku, když si o této záležitosti bude chtít promluvit i s někým dalším
• můžete mu předat letáček Nízkoprahového zařízení pro děti a mládež (pokud v místě vašeho bydliště taková služba existuje), kontakt na linku bezpečí nebo krizovou linku

Pokud si stále nevíte rady, jak s dětmi téma řešit, můžete se obrátit na naši telefonickou linku, kde vás rádi vyslechneme a poradíme. Můžete v místě vašeho bydliště vyhledat poradnu pro rodinu nebo se podívat na mapu pomoci na našich webových stránkách. 

Taktéž zvažte, zda by nebylo vhodné vyhledat pomoc odborníka (psycholog, psychoterapeut), který si s dítětem na toto téma pohovoří. Zkušený odborník mu může pomoci se s tíživou rodinnou situací zdravě vyrovnat. Jelikož závislost rodiče u dětí může vyvolávat negativní emoce, jako jsou hněv, smutek nebo beznaděj, je lepší, když se s podobnými pocity dítě vhodně a zdravě vyrovná a není na to samo. 

 V neposlední řadě myslete i na sebe. Pochvalte se, poděkujte si, pečujte o sebe. Nejste na to sami. Jsme tu pro vás.