Mnohem více než pro hráče samotného může být závislostní chování zničující pro osoby blízké. To platí zejména v případech, kdy se snažíme za hráče řešit jeho situaci a nasměrovat ho na cestu, kterou považujeme za správnou. Obecně totiž platí pravidlo, že o změnu by měl usilovat sám hráč. Pokud dotyčný nebude chtít svou situaci řešit, jen těžko ho svou starostí a zájmem motivujeme ke změně. 

Podobně, jako u hráče, který jedině z vlastní vůle může změnit své závislostní chování, měli bychom i my jako osoby blízké mít kontrolu nad tím, jakou podporu hráči poskytujeme a s jakou intenzitou. Ačkoliv je podpora ze strany osob blízkých často právě tím, co donutí hazardního hráče ke změně, nezapomínejme na to, že je v pořádku nastavit si jasné hranice, říkat ne a zaměřit se i na své vlastní prožívání. Důležité je rovněž zdůraznit fakt, že je naprosto správné a vhodné říct „A dost!“ ve chvíli, kdy se již necítíme v dané situaci dobře. Tento proces vzdálení se od problému a narušení jistoty, kterou v naši pomoci hráč měl, jej může donutit aktivně svou situaci řešit. 

Soužití s hráčem hazardních her je téměř vždy procesem emočně náročným. Abychom to sami sobě co nejvíce ulehčili a zároveň podpořili blízkou osobu, je vhodné mít jasně vymezené výše zmíněné hranice pomoci. Ty mohou v praxi vypadat následovně:

1. Otevřená komunikace – vždy je důležité mluvit o problémech napřímo a bez okolků. Je na místě, abychom našim bližním narovinu sdělili, že nás jejich hraní trápí a že o ně máme starost. Komunikace nemusí být vždy snadná, zvláště pokud hráč své chování nevidí jako problematické. V tu chvíli je možné dotyčné osobě předat naše pocity třeba písemnou formou (mail, sms nebo dopis). Vyhneme se tak zbytečnému afektu a negativním emocím. 

2. Přijatelnost chování – tento bod úzce souvisí s otevřenou komunikací. Osoba blízká, která hraje, by měla jasně vědět, jaké chování je pro nás snesitelné a jaké už není. Hráči hazardních her jsou často náchylní k lhaní o své finanční situaci, kvůli studu a stigmatu. Je vhodné dát najevo, že pokud toto chování nepřestane, bude si dotyčný nést následky.

3. Finance – dotyčného přestaneme jakkoliv dotovat, půjčovat mu peníze nebo za něj cokoliv platit. Poskytnutím finanční podpory totiž hráče přímo uschopňujeme k tomu, aby dále pokračoval ve svém závislostním chování. Tento bod je naprosto stěžejní.

4. Pomoc odborníků nebo dalších příbuzných – vždy je důležité nebýt na to sám. Pokud se nám situace s hráčem hazardních her bude zdát nezvladatelná, je na místě kontaktovat odborníky. Další možností je hledat spojence v řadách rodiny. Pokud hráč uslyší od více lidí, že je jeho chování problematické, může mu nastavené zrcadlo pomoci vytvořit objektivní náhled na situaci, v níž se nachází.

5. Omezení vztahu, distancování se – jak již bylo uvedeno na začátku tohoto článku, je v pořádku říct „Ne!“ a nenechat se chováním druhého člověka stresovat. V některých případech je omezení vztahu jedinou cestou k tomu, aby dotyčný převzal za své chování plnou odpovědnost. V praxi může toto omezení vypadat tak, že odejdeme ze společné domácnosti, vykážeme z ní dotyčnou osobu nebo zakážeme hráči být v kontaktu s dětmi či dalšími příbuznými. Ač se tato opatření můžou zdát poměrně drsná, často jsou jediným způsobem, jak přimět osobu hrající rizikově ke změně.

Zaměříme-li se na možnost vykázání hráče ze společné domácnosti nebo zákaz kontaktu s dětmi, bude k němu v tomto případě docházet zejména prostřednictvím určité dohody mezi námi a hráčem.

Z právního hlediska může k vykázání ze společné domácnosti dojít za asistence Policie ČR, například v případě, že prokazatelně dochází k páchání trestného činu formou domácího násilí. Police v takovém případě může dotyčného vyloučit až na 10 dní. Bližší informace můžete najít v tomto článku: https://www.policie.cz/clanek/preventivni-informace-institut-vykazani.aspx. Asistenci v problematice domácího násilí můžou poskytnout například pracovníci  z organizace Persefona (viz odkaz: https://www.persefona.cz/).

Co se omezení styku s dětmi týče, z právního hlediska může být nařízeno pouze soudně. K omezení navíc musí dojít ze závažných důvodů, jelikož děti mají vždy právo být v kontaktu s oběma rodiči. Pokud by ale soud shledal, že hazardní hraní jednoho z rodičů narušuje vývoj dítěte, je pravděpodobné, že by došlo k omezení či zakázání kontaktu. Více o této problematice se můžete dočíst zde: https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/omezeni-a-zakaz-osobniho-styku-rodice-s-nezletilym-ditetem.

Hraní hazardních her se nikdy netýká pouze hráče samotného, většinou klade značný nápor zejména na osoby blízké. Ve snaze pomoci našim bližním často zapomínáme na své vlastní prožívání a na to, že je v pořádku v určitých chvílích od problému odejít. Na asistenci svým bližním nikdy nemusíme být sami. Pomoci můžou například pracovníci linky Naberte kurz, kteří poskytují pomoc nejen hráčům, ale i osobám blízkým. Jsme Vám k dispozici každý den, od 8:00 do 16:30 na čísle 777 477 877 a na chatu od pondělí do pátku od 8:00 do 16:30.