Tvář hráče si nevybírá – nezáleží na lukrativnosti zaměstnání, stylu oblékání, životní úrovni ani na pohlaví. Asi jednu třetinu osob závislých na hazardních hrách zastávají ženy.

Přitom stereotyp hráče je stále vnímán spíše maskulinně – většina lidí si spojí hraní rulety, blackjacku, výherního automatu a jiných hazardních her spíše s mužem než se ženou. 

Závislost na hazardu se nevyhýbá ani ženám. K hraní se mohou  uchýlit z mnoha důvodů – vytržení z domácího kolotoče, touha po změně, odpoutání se od stereotypu, vidina zázraku… možností je celá řada a obdobné je to i u mužů.

Hráčství je role, která se k ženě "nehodí", a tak se ji může snažit ukrýt velmi hluboko. Hrozí totiž, že by se mohla setkat s odsouzením okolí. Přitom uvědomit si, že možná i já jsem hazardní hráčkou, které hra přerůstá přes hlavu, není odsouzeníhodné. Třeba samotné otevření rozhovoru na toto téma může nabídnout možnosti jak s hraním naložit a je možné, že se člověku po otevření rozhovoru alespoň částečně uleví.

Závislost na hazardních hrách na první pohled není poznat. Příznaky nejsou příliš znatelné po fyzické stránce, ale je to znát na psychice a na změnách v běžném chování a prožívání. Člověk se může stát nervóznější, různě omlouvá časté pozdní příchody, nezvykle nemá peníze na chod domácnosti, žádá své známé o půjčky z neobvyklých důvodů, často mizí do soukromí s mobilem nebo počítačem.

I ženám může hraní jít hlavou při plnění běžných povinností. Myšlenky mohou směřovat k tomu, jak to udělat, mít chvíli pro sebe a přihlásit se na online stránku nebo jak na chvíli odejít od každodenních povinností a zkusit štěstí ve hře. Nebo si třeba prodlužuje cestu z práce kvůli návštěvě oblíbené herny s hlavou plnou obav z náhodného setkání s někým známým a případného odhalení.  

Propojení běžného života a ukrývání závislosti na hazardním hraní může být značně vyčerpávající. Ve většině případů ženy o svém hraní příliš nemluví, a tak může trvat hodně dlouho, než se jim dostane pomoci. 

Je toto téma – žena závislá na hazardních hrách – tabu? Někoho by mohlo napadnout, že u mužů je to normální a u žen odsouzeníhodné. Co by se stalo, kdyby se žena k hráčské zkušenosti přiznala? Nejraději by se propadla hanbou? Setkala by se s obrovským odsouzením a opovržením? Vzali by to příbuzní a známí v pohodě?

Jsou vám tyto obavy blízké nebo znáte někoho, kdo se s takovými problémy potýká? Můžete nám zavolat nebo napsat, jsme tady pro vás. Nemusíte na to být sami. Mnohdy jen otevření tématu, i když člověka nenapadá konkrétní otázka, může nabídnout možnosti další cesty.

Podobné pocity prožívala i Šárka. O její cestě závislostí si můžete blíže poslechnout ve webináři Hraní je jenom pro chlapy! Ale co když?