Pro dobře fungující vztahy je důvěra zásadní. V životě si procházíme tím, že se učíme pracovat s vlastní důvěřivostí a s vyváženým vkládáním důvěry do rukou někoho druhého – od neznámých lidí přes přátele, případně až po partnera v milostném vztahu. Důvěra však může být porušena například tím, že jeden z partnerů přijde na to, že ten druhý hraje hazardní hry, nemá je pod kontrolou a přináší tak do vztahu určitou míru ohrožení nejen pro sebe, ale i pro své blízké.

Své chování může hráč skrývat, zatajovat, nebo o něm dokonce lhát. V krajním případě se může objevit také manipulace. Manipulace jako taková může být zvláště zraňující, protože ukazuje, jak daleko je partner ochoten jít nejen proti zájmům, ale i psychické rovnováze svých blízkých - to vše za účelem zajištění prostředků nebo příležitostí pro hazardní hraní.

Rozpoznání toho, že partner kvůli závislosti nejedná upřímně, dokáže ranit a vyvolat pocit, že vztah, který měl být zdrojem podpory a lásky, se proměnil ve zdroj bolesti a konfliktu.

Pokud se v průběhu života rozhodneme dát naši důvěru někomu na kom nám záleží, a on tuto důvěru zklame, můžeme zažívat pocity zrady a zklamání. Rozsah toho, co nám blízký svým jednáním vlastně způsobil, navíc nemusí být na první pohled vůbec zřejmý.

Když nakonec nedojde ke shodě na tom, že by stálo za to najít společné řešení náročné životní situace, může to znamenat počátek konce celého vztahu a přerušení kontaktu s blízkým.

Nabízí se tak otázka – Jak se vlastně k porušené důvěře postavit?

Důležité je upřesnit, že obnova důvěry ve vztahu je proces, který vyžaduje čas, trpělivost a úsilí obou partnerů. Takovým prvním krokem na cestě k obnově důvěry je otevřeně komunikovat. Partneři by měli být ochotní diskutovat o svých pocitech, obavách a situacích, které vedly k události, na jejímž základě byla důvěra porušena. Zároveň je důležité, aby přímo hráč ve vhodnou chvíli přiznal pravý rozsah škod, které svým hazardním hraním způsobil.

K tomu, aby se partneři dokázali otevřít, může posloužit nejen uzpůsobení komunikace, ale také vytvoření bezpečného prostředí – prostoru, kde oba mohou cítit že jsou slyšeni a respektováni. Vzájemný respekt se dá projevit například v oblastech pocitů, názorů, ale i osobních hranic spojených s hazardním hráčstvím.

Než dojde k opětovnému navázání důvěry, je přirozené nastavit hranice a pravidla, která by stálo za to do vztahu vnést. Při hledání souladu potřebují partneři pochopit a souhlasit s tím, co je v rámci vztahu přijatelné chování a co už je přes čáru. Mimo jiné lze stanovit například i to, že pokud budou jasně vytyčené hranice v budoucnu překročeny, dojde k tomu, že se vztah rozpadne. Právě díky vymezení hranic je možné v budoucnu předejít případným nedorozuměním a konfliktům – samotné hranice však k obnově důvěry nestačí.

Tím nejdůležitějším je ve skutečnosti to, jak se partner, který porušil důvěru svým hráčstvím, postaví k řešení celé situace. Zahrnuje to například uznání závažnosti situace, připuštění možného ohrožení svých blízkých, nebo snahu o usmíření. K nalezení východiska může být nápomocné také představení konkrétních kroků, aby se rizikové chování v budoucnu již neopakovalo.