Častou motivací ke hře může být představa velké výhry. Výhry, která by dokázala vyřešit všechny potíže.  Motivací může být také zázračné řešení náročné finanční situace nebo také představa snadného a rychlého finančního zabezpečení sebe nebo své rodiny. Možná to také může být i fantazie, ve které člověk nemusí být odkázán na své zaměstnání.

To vše se ale může změnit až v iluzi všespásné výhry, která může narušovat naše vnímání reality. Hráč může být přesvědčen, že ta velká výhra přijde a všechny peníze, které do hry byly vloženy, vyhraje zpět. To ovšem může rozjet kolotoč nepovedených pokusů o výhru. 

Proč tomu věříme?

Může to souviset třeba s tím, že jsme hraní již vložili mnoho peněz, času a také úsilí. Nyní, kdybychom snahu o velkou výhru vzdali, tento vklad by byl navždy ztracen. Těsné prohry mohou vzbuzovat pocit, že jsme výhře blíž a blíž. Přesvědčení o velké výhře, která vše vyřeší, může být také ta jediná šance na šťastný konec, kterou si v těchto náročných chvílích dokážou představit. 

Proč tomu tak není?

Peníze, které člověk vloží do hry, se “nevrátí” - hra si nepamatuje, kolik do ní kdo vložil. Vklad je tedy “ztracen” už ve chvíli, kdy se za něj rozhodneme hrát - je vložen do hry, kupujeme si za něj zábavu a adrenalin s hraním spojený. 

Výhra také může člověka povzbudit k dalšímu hraní. Když se to povedlo jednou, proč by se to nemělo povést znova, a ještě ve větším měřítku. Ani si nemusíme všimnout a velká výhra může vést k prohloubení závislosti. To znamená, že hráči můžou chtít opakovat své chování – hraní, aby dosáhli úspěchu znovu. 

• „Jednou se to povedlo, proč by se to nemělo povést znovu? Možná přijde výhra ještě větší a pak už ty dluhy fakt splatím, teď to ještě zkusím otočit“. 

Tyto myšlenky o opakování úspěchu mohou přijít bezprostředně po výhře, ale i po nějakém čase. Výhry se nám také pamatují lépe než prohry.