Jelikož relaps se může týkat například návratu nemoci, který člověk neovlivní, v adiktologických službách se občas používá již zmíněné synonymum – uklouznutí. U osob, jež obdrželi diagnózu F63 (patologické hráčství), může dojít k relapsu až po úspěšném projití léčbou. Relaps tedy znamená úplný návrat k hraní nebo sázení po období úplné abstinence. 

Může se samozřejmě ale stát, že je uklouznutí jednorázové, a k úplnému návratu k hraní nedojde. V tomto případě by se jednalo „pouze“ o laps. Laps může být někdy vnímán i jako rozcestí se dvěma směry. Jeden směr vede přímo k rozvoji původního závislého chování (kompletní relaps), druhý směr ale vede k pozitivním změnám v chování. Uklouznutí můžeme chápat i jako příležitost k novému učení. Neznamená to tedy vždy konec abstinence; laps může být i moment k zamyšlení a sebepoznání. 

Co může relaps spustit?
Spousta osob, které si vyslechnou diagnózu patologického hráčství a rozhodnou se léčit, se následně vydá cestou abstinence. To znamená, že přestanou hrát nebo sázet. Nicméně, realita je taková, že s abstinencí zcela nezmizí craving neboli bažení po hře. A právě bažení může být prvním krokem k možnému uklouznutí. Dalším rizikovým faktorem mohou být situace, které ohrožují pocit kontroly nad (ne)hraním. Takovým situacím se říká vysoce rizikové situace. 

Pro každého budou samozřejmě vysoce rizikové situace vypadat jinak. Obecně je ale zle rozdělit do tří kategorií. První z nich jsou deprese, nebo, lidově řečeno, „depky“. Nemusí se jednat přímo o klinicky diagnostikovanou depresi, patří sem jakékoli pocity frustrace, úzkosti, nudy, hněvu nebo smutku. Možná jste takové pocity dříve řešili hraním, a proto v období abstinence mohou být nebezpečné. Když se ale bavíme o emocích, neměli bychom opomenout ani ty pozitivní. I pocit radost nebo štěstí totiž může vyvolat opětovnou chuť si zahrát, třeba „za odměnu“. 

Další možnou vysoce rizikovou situací jsou hádky nebo konflikty, ať už v partnerství, s kamarády nebo v práci. Poslední kategorií jsou lidé ve Vašem okolí, převážně další hráči. Může se stát, že na Vás vyvíjejí tlak, abyste šli společně do herny nebo kasina. Nebo s Vámi budou chtít rozebírat sázkové kurzy na sportovní zápasy. Jednoduše aktivity, které jste v minulosti dělali společně, ale v období abstinence by mohly vyvolat chuť na hru a možný relaps. 

Vysoce rizikové situace tedy můžeme shrnout následovně:

• Stres
• Konflikty, hádky
• Mnoho volného času, který nevíte, jak využít
• Velké množství peněz u sebe
• Přepracovanost, vyčerpanost
• Setkání se známými lidmi, se kterými jste hráli nebo sázeli
• Pocity skleslosti, lítosti, viny apod.
• Pocity štěstí, radosti apod. 

Tento výčet samozřejmě není úplný a zároveň také nemusí platit pro všechny. Jak již bylo řečeno, možné spouštěče jsou individuální a je třeba je u sebe rozpoznat. Poté přichází další krok, a to strategie zvládání bažení a prevence relapsu. A o těch si řekneme v příštím článku.  

Jak mu předcházet?
V prvé řadě je ale potřeba říct, že pokud si zvolíte cestu abstinence od hraní, relaps bude s největší pravděpodobností součástí této cesty. A možná nejen jednou. Je třeba si uvědomit, že je to běžná součást ozdravného procesu, a neznamená to, že Vaše předchozí snaha přišla vniveč. Nicméně je samozřejmě žádoucí snažit se předcházet možným spouštěčům.

Prvním krokem pro úspěch této strategie je identifikovat své vlastní rizikové situace. To může znamenat zaměřit se na obvyklé zdroje stresu nebo třeba rozpoznat nezdravé návyky a vzorce chování. Jedině poté se Vám povede vytvořit si vlastní strategie předcházení těmto situacím, anebo jejich zvládání, pokud přece jen přijdou. 

Vaše výsledné strategie zvládání poté budou zcela individuální a „ušité“ Vám na míru. Následující příklady mohou sloužit jako inspirace:

• Rozpoznat a identifikovat důvod, proč se cítíte tak, jak se cítíte. 
• Odejít z dané situace. Opusťte dané místo, projděte se. 
• Pozitivně myslet, ocenit se. Vytvořte si lísteček, kde budete mít napsané výhody současné situace, kdy nehrajete. Důvody proč nehrát a co tím získáváte. 
• Setkat se nebo si zavolat s přáteli, rodinou, někým blízkým, komu důvěřujete. Můžete jim říct, že se nyní necítíte dobře, nebo si jen tak popovídat a přestat myslet na hraní. Jedná se o tzv. zastavení myšlenek na hru.
• Zaměstnat se – začít uklízet, číst si, jít se osprchovat apod. Důležité je nezůstat na jednom místě s tím, že se cítíte nepříjemně, ale začít něco dělat a odreagovat se. 
• Naplánujte si náhradní aktivitu, která Vás zaměstná a zároveň naplní Vaše potřeby v daný moment, kdy se chuť dostaví nebo dostavuje, např. v určitý den a hodinu. 
• Nepřipomínat si prožitky, které jsou spojené s hazardem, zejména ne výhry. 
• Pořád si připomínat výhody nehraní/nesázení, nebo v ohrožující situaci nevýhody hazardu. 
• Přeladit své myšlenky, a to prostřednictvím relaxace, cvičení, jógy, koupele, sauny, pobytu v přírodě, spánku, léčivých rostlin, sportu atd. 
• Nezatěžovat se zbytečnými starostmi o tom, jak vydržíte žít bez hazardu, a říct si, že abstinujete právě dnes. 
• Vydržet. Bažení po hře nikdy netrvá věčně a vždy znovu odejde. 

Další inspiraci pro zvládání bažení můžete najít v tomto článku ze skupinového chatu na téma craving a bažení. 

Co dělat, když přece jen přijde? 
Nejdříve ale zopakujme, že relaps je přirozenou součástí procesu zotavení se ze závislosti a na své cestě k abstinenci se s ním setká většina lidí. Stejně tak je ale běžné, že uklouznutí provází pocity viny, zklamání nebo prohry. To poté vede k dalšímu zhoršení psychického stavu a stižení další cesty k uzdravení. Z tohoto důvodu bývá při zpracovávání relapsu přínosné tuto zkušenost reflektovat a využít ve svůj prospěch. Nabízí se například identifikovat rizikové momenty s cílem včasné prevence, anebo vnímat relaps jako odbočku na cestě k cíli, spíše než jako definitivní konec abstinence. 

A co tedy dělat, když si po určité době abstinence zase zahrajete nebo vsadíte? Zpomalte a opravdu přemýšlejte nad tím, co právě děláte. Zároveň také zůstaňte v klidu. Uklouznutí vnímejte jako zpětnou vazbu, jako něco, z čeho se můžete poučit. Myslete na to, že pořád máte možnost volby a šanci na změnu, která závisí jenom na Vás. Nechte přejít pocit: „Začal jsem, což znamená, že i skončím.“ Určitě se vyhněte myšlence: „Tak teď se pustím do pořádného flámu.“ (V případě, že se již tak stalo, si to dále nepřipomínejte a myslete spíše do budoucna).

Zamyslete se také nad důvody, které vedly k Vašemu rozhodnutí nehrát nebo nesázet. Zvažte si výhody a nevýhody svého chování. Vzpomeňte si na to, co všechno jste již pro to, abyste abstinovali, udělali. Zpětně si také projděte situaci, která Vás dovedla k uklouznutí. Můžete přitom využít tyto otázky: Které události vedly k tomuto uklouznutí? Objevily se nějaké časné varovné signály? O jakou vysoce rizikovou situaci se jednalo? Díky této situaci můžete nabýt nové informace ohledně zdrojů stresu. 

Všechny tyto kroky Vám pomohou na cestě k opětovné abstinenci. Překonat úspěšně relaps sice ještě neznamená návrat k optimálnímu fungování, ale uklouznutí může být příležitostí lépe si „nastavit“ svůj život směrem k větší stabilitě a udržení dlouhodobé změny. Pokud se člověk totiž jednou rozhodne pro abstinenci, je potřeba změnit více zvyků než pouze přestat hrát. Na jaké cíle byste se tedy měli zaměřit na cestě k celkové změně životního stylu? 

• Poznat své zdroje stresu,
• Poznat a změnit nezdravé vzorce zvyků,
• Objevit pozitivní aktivity a začít se jim věnovat,
• Naučit se efektivnější práci s časem (díru, která vznikla po zanechání hraní/sázení, byste měli něčím vyplnit),
• Dospět do vyrovnaného a umírněného životního stylu.

Po uklouznutí můžete samozřejmě také využít odbornou pomoc. Může se jednat o adiktologa, psychologa nebo třeba terapeuta. V případě, že byste měli zájem o konkrétní kontakt v místě Vašeho bydliště, neváhejte se na nás obrátit, rádi Vás nasměrujeme. 

Zdroj: Nešpor, K.: Jak překonat hazard, 2011.