Máme tendenci hledat ve světě kolem sebe pravidelnosti - dává to smysl, protože rozumět světu kolem sebe je pro nás důležité už od pradávna. Když dokážu předpovědět, že z těchto mraků bude asi pršet, můžu se schovat - poznám že nedávno tudy prošlo zvíře, vím, že jej mohu chytit a ulovit. Schopnost hledat ve světě pravidla je důležitá k přežití, protože na základě těchto pravidel si o světě tvoříme více či méně přesné představy, a dokážeme v něm fungovat s nějakou mírou jistoty. Je to však dvojsečná zbraň - náš mozek má potom sklon hledat pravidla i tam, kde nejsou.

Hazardní hry jsou v podstatě postavené na stále stejných nezávislých jevech - zatočení rulety, spin automatu, hod kostkou. Každé otočení, každý spin a každý hod má stejnou pravděpodobnost výherní kombinace jako ten předchozí, a nic z toho co děláme tuto skutečnost neovlivní. Kulička rulety neví, že na červenou sázíme již počtvrté, stejně jako kostky neví že na nich padla třikrát po sobě mizerná čísla a už by teda mohly ukázat něco jiného. Je to zkrátka a dobře pokaždé znovu o štěstí. Prvek nejistoty vnáší do hry vzrušení a adrenalin - není se tedy čemu divit, že lidé tyto hry vyhledávají. 

Jenže náš mozek má tendenci i v takovýchto jevech pravidla a souvislosti hledat. Pokud jsme vyhráli, bylo by fajn zjistit čím to bylo, abychom to dokázali zajistit i na příště, ne? Musí to mít přece nějaký důvod. A když si myslíme, že jsme tento důvod našli, nastává kámen úrazu.

Toto není čistě lidská vlastnost - vědci zjistili, že když chtějí naučit potkany nějakému chování, je nejefektivnější je odměňovat v náhodných intervalech. Když potkan neví, kdy a jak, dělá požadované chování co nejvíce, aby bylo co nejvíce možností, že se tak stane. Pokud má tedy mačkat knoflík v kleci, s tím že dobrůtka mu vypadne jen někdy, bude jej mačkat neustále - naopak když dobrůtka vypadne pokaždé, když knoflík zmáčkne, rychle se nasytí a s chováním přestane až do doby, než zase zatouží po odměně. 

Můžeme si říkat, že přece jsme chytřejší než zvířata - to dosvědčuje i fakt, že dokážeme přestat, bludný kruh zastavit, uvědomit si jej a nebo si říct o pomoc. Nicméně základní princip, který pohání nutkání a bažení po hře - nejistá odměna - je velmi podobný. Žijeme koneckonců ve stejném obrovském světě, kterému se snažíme porozumět.