Kdo jsou gamers?

Tímto tématem se zabývá první výzkumná zpráva projektu Czech Gamers. 

V žánru multiplayerová arény (kde hráči mezi sebou bojují) je - asi nepřekvapivě - zdaleka nejpopulárnější hrou League of Legends, jejíž hráč tvořili zároveň i největší skupinu z všech účastníků výzkumu. V žánru MMO, což jsou hry ve velkém online světě (kde se lze volně pohybovat), propojující velké množství hráčů zároveň, patří u nás mezi nejpopulárnější World of Warcraft a čínská novinka Genshin Impact. Co se týče “stříleček” (FPS), vede jednoznačně Counter Strike. Mezi RPG (hry na hrdiny) vedou Zaklínač 3 a Red Dead Redemption.

Proč vlastně hráči videohry vyhledávají?

Více než polovina hráčů, kteří se účastnili výzkumu, je hrdá na své výkony ve hře a souhlasí, že hra je dokáže emočně vtáhnout, podobně jako dobrý film nebo sportovní utkání. Mezi další důvody které hráči zmiňují patří zájem o herní postavu, prožívání jejích emocí a úspěchů a možnost zažít něco jiného, než každodenní problémy - být na chvíli někde jinde. Hry nabízejí  možnost být na chvíli hrdinou - zaklínačem Geraltem, bránícím svět lidí před monstry, kovbojem na divokém západě, nebo spolu s přáteli pomocí týmové práce vyhrát v bojové aréně.  

Posledním zmiňovaným důvodem hraní je úleva nebo vyhýbání se negativním emocím - tento důvod uvádí pouhých 12 % hráčů. U potenciálně rizikových hráčů se však objevovalo hraní jako způsob úniku od negativních emocí  mnohem častěji než ve skupině hráčů bez rizika. Riziko se tedy zdá být spojeno právě s používáním her jako způsobu, jak se vyhýbat smutku, frustraci nebo hněvu. 

Ty jsi na tom snad závislý!

Ty jsi na tom počítači pořád! Děláš taky něco jiného? Podobné věty mohou gameři slýchat od svých blízkých poměrně často. Rozšířená představa je, že videohry jsou žroutem volného času a proto jsou nebezpečné - toto je však individuální. Je jen na nás, co je pro nás ještě v pohodě a co už cítíme, že je víc, než bychom chtěli. Hry mohou být koníčkem jako každý jiný a mohou mít i pozitivní dopady. Jde spíše o to, jaké místo hraní v životě hráče zaujímá. Pokud je hraní zdrojem konfliktů například s rodinou nebo ve vztahu, je snadné se začít domnívat, že už se určitě musí jednat o problém. Vždy je ale třeba se podívat na celý kontext.

“To že má hraní negativní dopad na život může být taky vyvoláno uměle, například rodiči či partnery hráče, kterým vadí, že hraje, a přitom to ani nemusí být zásadně nadměrná aktivita,” říká doktor Blinka, který se dlouhodobě věnuje výzkumu hraní počítačových her a závislostí. Dodává, že počítačová hra se pak může stát pro okolí jakýmsi hromosvodem jiných problémů a existují další věci, které je nutno zvážit, když přemýšlíme, zda naše hraní může být rizikové.

Jedná se zejména o kontrolu nad svou hrou - pokud hrajeme jako koníček, u hry si odpočineme a i když se na ni těšíme, dokážeme přestat. Dalším varovným světélkem může být zvyšující se důležitost hry - vše ostatní v životě hráče ustupuje do pozadí. Hra pak nahrazuje i jiné původní záliby, jako třeba sport nebo seriály. 

Pokud si nejste jistí, jestli se vám hraní může vymknout z rukou, můžete si vyzkoušet některý z dotazníků na našich stránkách.

Riziko vidí výzkumníci u videoher ale hlavně v používání různých principů převzatých z hazardu. Mezi tyto principy patří například lootboxy a gača systém (o kterém si také můžete přečíst zde), které využívají  mikrotransakce. Drobné částky se však mohou rychle sečíst ve značnou sumu a to, co začalo jako zábava, se může vymknout kontrole. 

Pokud videohrám dáváte více, než sami chcete, ať už se jedná o čas nebo peníze, můžete se inspirovat na našich stránkách a vyzkoušet si nastavit hranice přes které nepůjdete, nebo nám klidně napsat či zavolat.

 za tým Naberte kurz

Lucka

Zdroje: Stašek, A., Suchý, V., Siřínková, S. Blinka, L. a Přikrylová, A. (2023). Hráči počítačových her v Česku: proč hrají a co hry přináší [Výzkumná zpráva]. Dostupné z https://inpsy.fss.muni.cz/aktuality/czech-gamers-report/