Stadium výher, stadium prohrávání, stadium zoufalství… Tři stadia. Každé z nich má svou specifickou charakteristiku. Jako každý problém, hráčství začíná nenápadně a je zahaleno růžovými představami a optimismem. Pokračuje to pod rouškou skrývání, osamělosti a ztráty kontroly nad vlastním jednáním. Poté přichází lítost, beznaděj a zoufalství. Když nad tímto vším přemýšlím, napadá mě spousta otázek. Co to je to nenápadně? Je to něco, čeho si nevšímáme, nebo si toho všímat nechceme? Vnímáte svou hráčskou osobnost? Skrývání hraní? Fantazírování o výhře?

Pokud v souvislosti s touto problematikou využijeme filozofii harm reduction, tedy snižování rizik, můžeme ji uchopit jako podklad pro práci s myšlenkou zodpovědného hraní. Už jen fakt, že nebudete skrývat svou hráčskou osobnost a budete ke hraní přistupovat se sebekázní, uvědomíte si nejen to, kolik peněz do hry vložíte, ale i to kolik času hrou trávíte. Může se zdát, že jsou to jen malé krůčky, ale všechny mohou vést ke správnému uchopení myšlenky zodpovědného hraní.

Když se tedy potom dopředu zamyslíme nad jednotlivými znaky stadií a důkladně promyslíme možné následky, které mohou s rozvojem hraní přijít, může nám to dát výhodu ve vztahu k zodpovědnému hraní? Řekla bych, že rozhodně ano! Už jen to, že budeme přemýšlet nad tím, co pro nás hraní hazardních her znamená, anebo to, že o hraní budeme s někým mluvit, lze vnímat jako správný směr k zodpovědnému hraní. 

Pokud si nebudete vědět rady, nebo si budete chtít jen s někým promluvit, neváhejte se na nás obrátit. 

Za tým Naberte kurz,

Markéta

HR: Nedělejme z hraní hazardních her tabu – mluvme o tom.