Jelikož byly Janiny odpovědi na Vaše dotazy v chatu vyčerpávající, toto shrnutí Vám přinášíme upravené do formy rozhovoru. 

Pracujete s blízkými hráčů?

Ano, blízcí (rodiče, partneři, sourozenci, děti, kamarádi atp.) se do péče dostávají několika způsoby:

• přicházejí se sami informovat, poradit, jak nabídnout/zprostředkovat kontakt/léčbu někomu ze svých blízkých, kteří mají problém s hraním/sázením,
• přicházejí sami za sebe, kdy nevědí, jak dál ve svém životě s hráčem/sázkařem
• přicházejí společně s hráčem, zajímají se o problematiku hraní/sázení, léčbu, rádi by pomohli, podpořili, ale i kontrolovali a dobře se v léčebných postupech zorientovali (věděli, co je a jeho blízkého čeká, jak to bude vypadat, jak dlouho to bude trvat, co to přinese, jak mohou být užiteční atp.)
• připojují se v průběhu léčby (dotyčný je přizve, sami změní názor, situace se lepší a chtějí se zapojit, situace se zhoršuje a chtějí se připravit na další kroky).

Je dobré, aby se blízcí léčby účastnili?

Hraní/sázení v problémové fázi neovlivňuje pouze samotného hráče, ale i jeho bezprostřední okolí. Je jím zasaženo hned několik osob, často těch nejbližších. Proto pokud se problém pod tíhou důsledků „provalí“, nebo se hráč sám přizná, nejde jen o cílenou změnu jeho chování, ale i jeho blízkých, kteří se někdy svým chováním nevědomě na problému dokonce spolupodílí. Řešení vzniklé situace (rozchody, dluhy, nástup na léčbu atp.) nezávisí také pouze na dotyčném hráči, ale často se ho musí účastnit např. celá rodina. 

Blízcí ale mohou být v léčebném procesu výrazně podpůrní a nápomocní, pochopením problematiky mohou rozumět tomu, jak a proč se dotyčný chová, vidět rizikové momenty, mohou se orientovat v tom, co k problematice přispívá a co naopak pomáhá. Problém s hraním/sázením nemá v rodinách (obecně mezi blízkými) pouze tvrdé finanční dopady, ale je hrubě narušena důvěra, osobní odpovědnosti atp. 

Dalším důvodem je, že nejen hráč v léčbě potřebuje podporu. Tak aby se mohla situace dobře vyvíjet, je potřeba nabídnout pomoc i ostatním „zasaženým“ osobám. Pokud se hráči v léčbě daří, často se výrazně mění a pomocí seberozvoje v terapii roste. Podporou blízkých můžeme na změnu dotyčného připravit i je a nechat je růst společně. Pokud roste pouze jedna osoba, druhá je často proměnou zaskočena a nepoznává člověka, se kterým doposavad žila. V opačném případě, pokud se hráči v léčbě nedaří a vrací se k hraní/sázení, mohou být i blízcí připraveni na alternativní řešení, mohou je ustát.

Tedy, ano. Podle mého názoru je dobré, aby se blízcí léčby účastnili, ale vždy s ohledem na daného klienta a jeho potřeby.

Jakou formou se blízcí léčby účastní? 

To je velmi rozmanité a záleží i na jednotlivých zařízeních, jak se k přijetí blízkých staví. Formuje to mimo jiné i to, jak se kdo do kontaktu se zařízením dostane (kdo dříve), v jaké fázi, kdo s kým přichází, kdo a jak se léčby/podpory chce a může účastnit, zda je již problém „venku“, či v utajení, jaké potřeby jsou žhavější. Nicméně ať tak nebo tak, vždy by spoluúčast na léčbě měla vycházet ze vzájemné domluvy. Pak se plánuje její průběh a vyjednávají se cíle. Každopádně já osobně jsem o síle spoluúčasti na léčbě přesvědčena a ze své role rodinné terapeutky, která věří v práci se systémem, ji doporučuji a k ní motivuji. 

Každý se může účastnit své individuální terapie (někdy i v rozdílných zařízeních), mohou využívat společné konzultace, párovou terapii, rodinnou terapii. Blízcí mohou využívat skupinu pro rodiče a blízké a pokud dojde ke vzájemné dohodě, pak lze přizvat blízké a rodinné příslušníky i na samotnou Gamblerskou skupinu, v rámci které pořádáme 4x do roka tzv. „rodinky“, což je speciálně vyhraněné místo pro setkávání blízkých v rámci Gamblerské skupiny. O pozvání svých blízkých si vždy rozhoduje sám klient.

Jak taková „rodinka“ tedy vypadá?

Rodinné setkání je výjimečnou událostí, která se koná 4x ročně, kdy si klienti mohou přizvat své blízké do Gamblerské skupiny. Záleží vždy na nich samotných, zda se rozhodnou tohoto prostoru využít, či nikoliv. Setkání tematicky zaměřuji. Typicky se řeší téma důvěry, kompetencí, odpovědnosti, pravidel, rolí, rodinných modelů atp. Rodinní příslušníci mají možnost mimo jiné zažít prostředí, kam jejich blízký dochází, vidět, jak skupina funguje, slyšet, co řeší ostatní hráči a rozumět tomu, proč je účast v rámci léčebného procesu důležitá. Vidí také jiné lidi v jiných fázích léčby, což pro ně může být užitečné/inspirativní a jiné blízké osoby, které řeší podobné situace. Pro některé klienty je spoluúčast také projevem toho, že blízcí léčbě rozumí/věří a uznávají její důležitost. Pro ty, kdo prošli pobytovou léčbou v léčebně či komunitě, je to model, který je již zažitý, protože rodinná setkání bývají součástí léčby.

Co se řeší v rámci společných/párových konzultacích?

Na tuto otázku neexistuje opět jedna odpověď. Je to velmi individuální a odvislé od potřeb daných lidí (edukace, vztahová témata, témata dětí, důvěry, podpory atp.). Pokud ale dojde v rámci léčby k dohodě o společných setkáních (ať již o jakoukoliv formu), je velmi důležité vyjednat cíle a pravidla vzájemné spolupráce. Zároveň je zde důležitá nestranná pozice terapeuta. 

Jak motivovat k přizvání blízkých do léčby?

To, jak bude vypadat spolupráce se zájemce o službu v daném zařízení, často ovlivní již první kontakt (telefon/email atp.). Jde o to, jak spolu zájemce o službu a pracovník hovoří, jak dokáží navázat kontakt. Jde o rychlý odhad potřeb, akutnost. Dále jde o to, co pracovník může nabídnout a zprostředkovat, čemu věří, že může pomoci v souladu s přáním zájemce o službu. V průběhu léčby lze oslovit blízké skrze daného člověka a jeho odhodlání měnit svůj dosavadní život, který je např. plný lží, které se zapojením blízkých dají odbourávat (není již proč lhát). Vždy je však potřebné respektovat přání daného klienta. Nikdy nelze přizvat blízké ke spolupráci bez klientova souhlasu!

Může mít účast blízkých na setkáních nějaká úskalí?

Určitě může, stejně jako kterákoliv jiná forma pomoci. Důležité je si ujasnit, kdo je klient a jaké jsou cíle spolupráce. V účasti blízkých netlačit na pilu a nenutit klienta do intervencí, na které není připraven, kterým případně nedůvěřuje. Věřit tomu, že dotyčný člověk je největším expertem na svůj život a přijmout roli průvodce.

Pokud blízcí spolupracují, pak nabídnout nestranného pracovníka, který může být nápomocný všem zúčastněným stranám. Jinak mohou vzniknout spojenectví, která mohou ostatní zúčastněné strany oslabovat. 

Co když hráč chce, aby se rodina terapie účastnila, ale rodina odmítá? 

Ano i to se stává. Rodina i blízcí již mohou být natolik zraněni, nebo vyčerpáni, že úzdravě hráče nevěří, nechtějí již investovat žádný čas, nebo si již jdou vlastní cestou. Mají na to právo a jde o jejich rozhodnutí. Nicméně se často stává, že pokud se daný člověk opravdu léčí, mění se a okolí to vidí a zažívá, pak se může okolí rozhodnout a přidat se později. Rodina může také využít jiné služby, než využívá jejich blízký. Tedy o nich nemusí ani vědět (navštíví např. psychologa/psychiatra).

Má říct rodinný příslušník dotyčnému, že se byl poradit?

Podle mého názoru ano. Otevřená komunikace nabízí prostor k opětovné otevřenosti. Nabízí téma zájmu, podpory, ale také obavy a strachu. Oslovení problému může přispět k jeho rychlejšímu odhalení/řešení. 

Věříme, že byl tento chat přínosný jak pro účastníky chatu, tak pro ty z Vás, kteří si čtou toto shrnutí. Pokud byste chtěli kontaktovat organizaci DRUG-OUT Klub v Ústí nad Labem, potřebné informace nalezne zde. V případě, že Vás toto téma oslovilo, ale nevíte, kam přesně se obrátit, neváhejte nás oslovit v individuálním chatu, poradíme Vám.

Za tým Naberte kurz,

Bára