Setkání s Pavlem, psychologem a psychoterapeutem, vedoucím Centra komplexní péče v Olomouci

11.5.2023, Pavel Simčák

Přečtěte si rozhovor s vedoucím Centra komplexní péče v Olomouci.
ZAJÍMAVOSTI úvodní fotky k článku (3).jpg

Můžeš se Pavle představit?
Ahoj, já jsem Pavel (smích). Vystudoval jsem obor psychologie na Katedře psychologie FF Univerzity Palackého. Necelých jedenáct let jsem byl zaměstnán u Vězeňské služby ČR jako psycholog. Konkrétně nejprve ve Věznici Karviná a posléze  ve Vazební věznici Olomouc. Ve Společnosti Podané ruce pracuji od září 2022 jako vedoucí Centra komplexní péče v Olomouci. Odpovídám za řízení služby centra. Mezi mé nejoblíbenější pracovní činnosti patří individuální nebo skupinová práce s lidmi, našimi klienty, kteří se ocitli ve svízelné situaci.

Jak se Ti ve společnosti líbí, jak jsi spokojený?
Jsem velmi spokojený. Po letech ve vězeňském prostředí si připadám jako Hrabě Monte Cristo. Cítím se velmi svobodně. Můžu mít u sebe mobil, nejsem neustále pod kamerovým systémem, nemusím nikoho prosit, aby mi navedl klienta do terapeutické místnosti, apod. Takže obrovská změna pracovního prostředí.

Co Tě baví na Tvé práci?
Jednoznačně mě baví poslouchat příběhy lidí, našich klientů a zároveň možnost s nimi spolupracovat na cílech, které mají do jejich životů přinést více radosti, humoru a svobody. Dívám se na jejich pří-běhy jako běhy, cesty příležitostí i propastí, situací, křižovatek, překážek, které se vyskytly na jejich životní cestě. Dále si užívám spolupráce na odstraňování překážek, které si sami, svým vzorci a mentálními „programy“ staví do cesty ke spokojenějšímu životu. Mám radost, když klienti během sezení zažívají „aha“ efekty tj. najednou pochopí určité souvislosti nebo prožijí zkušenost, která je posune blíže ke svobodnějšímu a tvořivějšímu způsobu života. Fascinuje mě mít možnost vidět a slyšet, jak po několika sezeních mluví klienti s nadšením o svých pokrocích.  Někdy si připadám jako zrcadlo, ke kterému přicházejí pro uznání. Ve své zpětné vazbě je podporuji a chválím

Jak vypadá tvoje práce s klientem?
V našem centru se snažíme standardně na prvním setkání nabízet našim klientům 12 sezení. Naplnění těchto 12 sezení není však nutností. Někdy může klientovi stačit pár sezení, jindy 12 sezení nestačí. První sezení můžeme rozdělit na čtyři části: 

  1. V první části nejprve představím naší službu, co vše nabízí a seznamuju klienta s tím, že naší službu poskytujeme zdarma, anonymně, že má právo na rovný přístup apod.
  2. V druhé části klient vypráví svůj příběh. Během vyprávění je vidět, jak si mnoho klientů uleví. Konečně jsou někde, s někým, komu věří, že jim s problémem/problémy pomůže. Já se snažím této naději nepřekážet. 
  3. Ve třetí části prozkoumávám očekávání klienta a jeho nejbližšího okolí. 
  4. V závěrečné části se klient snaží přijít na to, co je pro něj hlavní cíl spolupráce. Často to bývá totální abstinence od hraní hazardních her. Kromě hlavního cíle se ptám klienta i na možné „vedlejší cíle“ naší spolupráce.
    Klienti například uvádějí:

Chtěl bych více porozumět sobě. Chápat, proč jsem se dostal až sem.“
„Chtěl bych být psychicky odolnější.“
„Rád bych žil zdravý životní styl.“
„Chtěl bych pracovat na svém osobnostním růstu.“
„Chtěl bych být lepší manžel, otec, syn…"
„Chci zlepšit své vztahy.“
„Nechci být takový sobec, impulzák, zoufalec,…“

Pracujete jenom s lidmi se závislostí nebo i s rodinami?
Ano také poskytujeme své služby rodinným příslušníkům a partnerům osob se závislostním problémem. Nemusí to být nutně rodinní příslušníci, ale většinou tomu tak je. Nejčastěji to jsou přítelkyně, manželky, matky nebo otcové. Pracujeme s nimi buď individuálně, párově nebo skupinově. Rád se můžu podělit o to, co jsem si uvědomil až na téhle pozici. Když jsem pracoval ve vězení jako psycholog, kde mnoho vězňů mělo problémy s nejrůznějšími závislostmi, neuvědomoval jsem ti tolik, jak závislost jednoho člověka může velmi poškozovat život jeho blízkých. V našem centru to vnímám mnohem intenzivněji a přináším to i do terapie s klienty, kteří jsou závislí. 

Jak je dnes podle Tebe profese psychologa či psychoterapeuta vnímána? Došlo během Tvé kariéry k nějakým významným změnám pohledu na tuto profesi?
Určité změny vnímání zaznamenávám. Na jedné straně stále více lidí zjišťuje, že práce (profese) psychologa či psychoterapeuta je stejná jako každá jiná. Když člověka bolí zub, jde k zubaři, když se trápí, může jít například k psychologovi. Stejně jako u zedníků, elektrikářů, finančních poradců, zdravotních sester, zubařů i mezi psychology či terapeuty existují někdy značné rozdíly.  Rozdíly v osobnosti, úrovni vzdělání a zkušeností, profesionalitě, spolehlivosti, časové dostupnosti (někdo přijímá například až za půl roku/někdo vás vezme hned), ceně za službu apod. Proto já sám radím svým známým, kteří se na mě obrátí ohledně výběru psychologa, ať si o psychologovi něco zjistí. Podívají se na jeho webové stránky, prohlídnout si jeho fotografii. Někdy o spokojeném výběru rozhodují i takové běžné fenomény jako je sympatie nebo antipatie. To znamená, jak je danému klientovi psychoterapeut/ka sympatický/á. A v případě, že někomu psycholog/terapeut „nesedne“ doporučuji zkusit jiného. 

Vnímáš také negativní reakce na tyto profese?
Ano, určitě. Stále existuje dost lidí, kteří zastávají negativní postoje a přesvědčení k profesi psychiatra, psychologa a psychoterapeuta. Lepšímu obrazu této profese nepřispívají ani filmy či seriály, kde se často setkáváme s představiteli ujetých, neschopných nebo utrápených psychologů a terapeutů. Taky v médiích není nejlepší obraz psychologů. Například v televizních novinách je často psycholog požádán, aby se vyjádřil k nějakému problému a po dvou či třech větách je přerušen. Aniž by dostal šanci daný problém lépe popsat.  

Jak tedy podle tebe vypadá člověk v téhle profesi?
No, když se podívám do zrcadla, tak třeba jako já (smích). Jsem chlap, co má své koníčky, rodinu, kamarády, který rád cestuje, chodí na hokej, hraje tenis apod. Naštěstí neexistuje univerzální „prototyp“ psychologa či psychoterapeuta. Ve svém oboru jsem potkal lidi, co vypadali jako modelky, manažeři, výčepní i pohádkové stařenky.

Napadá tě na závěr něco co by nemělo být opomenuto?
Život je krásný a proměnlivý. V životě člověka roste to, na co se soustředí. :-)