Lhaní: (Nejen) lidská přirozenost?

Při sledování televize nebo brouzdání po internetu se by se mohlo zdát, že lhaní se v posledních letech stalo nedílnou součástí lidské existence. Podíváme-li se ale do historie, zjistíme, že tomu tak úplně není. Vědci tvrdí, že lhaní se rozvinulo nedlouho potom, co se člověk naučil mluvit. Přece jen je jednodušší někoho oklamat slovy a obrat ho o ulovenou kořist, než se ho snažit přemoct fyzickou silou. 

Nelze tedy říct, že by lhaní bylo výdobytkem moderní doby. Již dlouho předtím, než se přikázání nelhat objevilo v křesťanské nauce, starověcí Řekové uctívali Apaté, bohyni klamu. Zajdeme-li ale ještě dále, můžeme tvrdit, že lhaní nepřísluší pouze člověku. V přírodě existuje spousta druhů, které klamou svým vzhledem, aby obelstily predátora. Predátoři ale také nezaostávají; některé druhy hadů například svým jazykem kopírují pohyby hmyzu, aby přilákaly nic netušící žáby. Nakonec ale pro příklad klamu v přírodě nemusíme chodit daleko. Nám všem moc dobře známá kukačka vlastně pomocí lži zajišťuje přežití celého svého druhu. A nejspíš při tom nepřemýšlí, zda je to morální, nebo ne. 

Je tedy evidentní, že lhaní je nám přirozené, ať už si o něm myslíme cokoliv. Nebo ne? Jak to vnímáte Vy? 

Za tým Naberte kurz,

Bára