V odborné literatuře jsou uváděna tři stadia. Mluví se zde o stadiu výher, stadiu prohrávání a stadiu zoufalství. Postupně s charakterizujeme jednotlivé fáze, kterými rozvoj patologického hráčství prochází.

Stadium výhry
Podobně jako mnoho jiných problémů, patologické hráčství začíná nepozorovaně. Občasné hraní hazardních her jedinci nepřináší větší problémy. Jeho růžové představy a přehnaný optimismus podporují fantazii o velké výhře. Hráč postupně zvyšuje své sázky i frekvenci hraní. Rozvíjí se zájem o herní strategie a herní kombinace.

Pokud jedinec začínal hrát ve společnosti, tak obvykle v této fázi přechází do osamělé hry. Hráč, který se dostane do tohoto stadia, buď může problém řešit a s hraním přestat, nebo pokračuje do následující fáze. 

Stadium prohrávání
Jedinec v tomto stadiu myslí hlavně na hazard a nedokáže s ním přestat. Přechází do osamělé hry, omezuje jiné aktivity. Období prohrávání mohou být střídána pokusy hraní zvládat nebo s ním přestat. Hraní hazardních her se často financuje z půjčených peněz. Jedinec své hraní skrývá před rodinou a blízkými lidmi. Hraní se dotýká nejen rodinného života, ale i zaměstnání. Na rodinu i práci má hráč čím dál tím méně času a energie. Hraní má tedy dopad nejen na vztahy, ale i na finance. 

Hráč ztrácí kontrolu nad svým jednáním. Objevují se duševní a tělesné obtíže. Jedinec bývá neklidný, podrážděný a uzavřený. Zanedbává zdraví, přestává splácet dluhy. Což někdy může vést až k tomu, že se snaží peníze získat nezákonně. Hráč může buď problém řešit a s hraním hazardních her přestat, nebo pokračovat do třetího stadia rozvoje patologického hráčství.

Stadium zoufalství
Ve třetím stadiu jedinec stále více času tráví hrou nebo fantaziemi o ní. Pověst hráče hazardních her utrpěla, hráč dále prohrává. Hraní se stává dominantní v životě jedince. Hráč má tendenci zvyšovat vklad. Přichází odcizení od rodiny i přátel, osamělost, soudní jednání. Hráč má sklon obviňovat za své neštěstí druhé. Objevují se nejen finanční, ale i zdravotní důsledky. 

Jedinec se lituje, propadá depresi a beznaději. V tomto stadiu se hráč může dopustit i závaznějších trestných činů. Rozpadají se rodiny, jedinci se hroutí, někteří uvažují o sebevraždě nebo mají sebevražedné pokusy. Jedinci mnohdy hledají únik v podobě alkoholu nebo jiných návykových látek. V době, kdy hráči nehrají bývají neklidní a podráždění, jsou čím dál víc nešťastnější.

Zdroje:

Karel Nešpor - Už jsem prohrál dost, 2006

Pavel Prunner - Psychologie gamblerství aneb sázka na štěstí, 2008