V úvodu jsme se věnovali tématu mikrotransakcí. Těmi se v hrách rozumí platby menších finančních obnosů za obsah uvnitř hry. Znamená to tedy, že nejen placené hry, ale i hry, které se dají pořídit zdarma, jich mohou být plné. Hráč v tomto případě totiž neplatí za hru samotnou, ale za konkrétní předměty nebo výhody. Může se jednat například o kosmetické prvky jako skiny (vzhled postavy, zbraní a dalších herních předmětů), pro kosmetickou úpravu hry, nakoupení lepších zbraní, brnění či nákup dalších funkcí, které hru zjednoduší. Jejich nákupem má platící hráči při online hraní výhodu nad těmi neplatícími. V případě hry pro jednoho hráče se může jednat o časové nebo jiné výhody, které hru usnadňují. Zakoupení těchto výhod je možné prémiovou měnou (diamanty, zlaté cihly…), kterou je možné získat hraním jen obtížně či vůbec, a lze ji zakoupit reálnými penězi. Pořizovací částka obvykle začíná na 25 Kč, ale dosáhnout může až do řádek tisíců korun. Počet takových transakcí není nijak omezen a v kombinaci s hazardními prvky jsou činitelem, díky kterému hráč může přijít o velké obnosy peněz. 

Jak je ale možné reálné peníze do hry dostat? Možnost představují hlavně platební karty. Mladší hráči, kteří je nemají, často využívají Paysafecard nebo přímo předplacenou kartou s určitým obnosem (tak to bývá například u Steamu, Xboxu, Sony…), které je možné koupit na mnoha prodejních místech, od některých benzinek, přes pobočky Tipsport, až po obchody jako Pepco a Billa. Paysafecard je předplacený jednorázový kupon, kterým je možné platit podobně jako platební kartou. Tyto karty by neměly být prodány nikomu mladšímu 16 let bez doloženého dokladu, problémem ale je, že ani pro dvanáctiletého hráče není problém Paysafecard pořídit. Používá se především online k nákupu her, dobíjení peněz na Google Play nebo placení za služby jako Spotify. Jednoduchá dostupnost často vede k opakovaným nákupům, které mohou mít za důsledek utracení vysoké sumy reálných peněz. 

Pan Procházka rovněž upozorňoval na to, že je důležité, aby rodiče věděli, za co jejich děti peníze utrácejí, kolik a jak často. Může se jednat o jednorázový nákup hry jako takové, v čemž problém nevidí, na druhou stranu ale může jít o četné utrácení peněz, o kterém rodiče leckdy vědět vůbec nemusí. Poukazuje na to, že je důležité s dětmi o jejich koníčcích mluvit a zajímat se. I když samotné hraní nemusí být problémové, doporučuje mít k němu nějaký aktivní koníček.

Další oblastí byl pojem lootbox. Tím je jednoduchý, ale velice účinný systém odměňování, který v různých obměnách používá velké množství her. Odměny pro hráče jsou ukryté v lootboxech, které mají podobu truhly, bedny, krabice, dárku nebo čehokoli, v čem může být odměna ukrytá. Samotný trik spočívá v tom, že hráč nikdy předem neví, jaká odměna (a jak hodnotná!) na něj v krabici čeká. Na základě tohoto principu přirovnal tyto „krabice překvapení“ ke stíracím losům. Hráč může lootbox dostat zdarma, ale buď je ohraničen časově, je zpoplatněné otevírání (zamčená truhla, ke které si musíte koupit klíč), nebo je možné si za peníze samotné bedny přikoupit. Jako příklad uvedl Counter-Strike: Global Offensive, kde hráči získávají lootboxy za hraní hry, ale klíče k nim už je potřeba zakoupit. 

Na základě naší spolupráce s panem Procházkou jsme vytvořili novou facebookovou skupinu, ve které se budeme blíže věnovat tématu gamingu. Kde, mimo jiné, je možnost dotázat se na konkrétní hry a zjistit zda, a jakým způsobem, v ní jsou tyto systémy zakomponovány. Odkaz na skupinu naleznete ZDE. 

Mějte pěkný den a Naberte kurz :-)

Jana